Dobrý den,
nic si z toho nedělejte. Já sama jsem introvert. Celou MŠ jsem neměla kamarády a hrála jsem si sama. Kamarádku jsem měla až na 2. stupni ZŠ. Pak se odstěhovala. Pořádnou kamarádku jsem měla až na SŠ. Do té doby jsem se bavila hlavně s mamkou, která je úžasná a máme tak díky tomu výborný vztah.
Dnes mám přátel spíše málo, ale zato opravdové. Neměnila bych.
Ale je to boj. Celé dětství mě to trápilo a dodnes mám takový ten primární pocit, že lidem přijdu nezajímavá a nebudou se mnou chtít bavit. I ve 26 letech s tím mám problém a nerada se proto seznamuji s novými lidmi (ne proto, že nechci, ale protože mám pocit, že oni nechtějí). Úplně se mi vždy stáhne žaludek. Hodně mi s tím pomohl až přítel - muzikant, extrovert (protiklady se přitahují ). Dá se to natrénovat a hodně je to o sebevědomí, tak se snažte ho chlapečkovi zvyšovat. On to zvládne, posílí ho to a z lidí, které to mají v dětství těžké rostou silné osobnosti