Thea "děti přijdou z tréninku (pravda, ještě později než tenkrát já), rychle najíst, umýt, zatímco jeden jí, druhý už se myje, televize u nás nehraje nikdy (myslím, že se manžel někde dočetl, že to narušuje komunikaci) a pak si všichni zalezou k sobě a buď se učí nebo si hrají hry (nebo dělají, že se učí a při tom si hrají na telefonu hry) a my se s manželem dostaneme k tomu, abychom si spolu vůbec promluvili sami tak kolem půl dvanácté."

"Spolu s dětmi jsme vlastně jen když manžel není doma, to pustíme tu zatracovanou televizi, klidně při ní večeříme, povídáme si, probíráme školu a vše kolem. Pak se přesuneme do ložnice (opět k televizi), a tam si opět povídáme, čteme, děti se učí"

Nějak nechápu, proč v prvním případě zalezou všichni pryč, proč nevečeříte spolu. Co děláte, že s manželem mluvíte až o půlnoci? Proč ne u společné večeře?

A v duhém případě spolu večeříte jen kvůli TV? Proč te nejde bez ní? Proč si bez ní nepovídáte?

Nejsem zatracovač TV, ale tohle tedy nechápu ani já, která ji klidně někdy jako kulisu mám. Ale spíše, když jsem sama.

Společně koukáme cíleně na něco. Jako kulisu celou rodinu fakt velice výjimečně. Hlavně o vánocích tedy jde často, jak tam jsou pohádky.