ano, v pubertě, sebevražedné myšlenky, nic nemělo smysl, u každé činnosti v pozadí - proč to vlastně dělám, na co to vůbec je, je to k ničemu...
co mě z toho dostalo? knihy, smrt kamaráda, kdy jsem si uvědomila, že je to fakt definitivní a že on už nemá šanci to změnit na rozdíl ode mně, chození po horách o samotě, samomluva, kdy jsem rozebírala věci zleva zprava, v neposlední řadě spirituální zážitek (asi se už ten Bůh na mě nemohl dívat
pak deprese v prvním manželství, a zmizela, když jsem se konečně rozhodla a rozvedla se