Přesně! Co dříve šlo vysvětlit tím, že je relativně malý a na některé věci nezralý je najednou neomluvitelné /pro okolí/. Navíc s ním cloumají hormony, takže se jeho chování naopak zhoršuje. Mně psychiatřička pomohla nejvíce v tom (mně, ne synovi), že mi vysvětlila, že toto je bohužel normální průběh a že se s tím musím nějak srovnat. Tak se snažím už pár let to vydýchávat a raději si nepředstavuju roky další. Žiju tak nějak aktuální dny. Držím palce, ať to oba zvládnete.