Ale to by se potom musely odebírat děti pomalu z každé rodiny kde se rozvádí. Jsem rozvedená, mám tři děti a byť jsme se snažily, aby se jich rozvod dotkl co nejméně, tak stejně tím byly zasaženy, byly smutné a ať chceš nebo ne, občas to s dítětem pořešit musíš. Ale to přeci neznamená, že by je měl člověk méně rád a je důvod k odebrání. A rozhodně bych nechtěla, aby mi do toho kdokoliv zasahoval. Pořešili jsme to sami, bez pomoci sociálky. Opravdu mi přijdou ty důvody odebrání malicherné. Přeci stát nemá patent na výchovu dětí. Jak psala Hany, proč tedy sociálka všechny sourozence rozdělila? Proč je oddělili od matky, která byla tedy stejnou obětí jako děti a nebyla jim poskytnuta pomoc komplexně jako rodině, i třeba tím, že by byl otci zakázán přístup k dětem a matce? A co se týká Maxine...když se mi narodila dvojčata, nebyla jsem schopna se o ně postarat, lavina lásky nedorazila, byla jsem zmatená a nevěděla co mám dělat a pod náporem hormonů jsem to prostě nedávala, pomohla mi moje máma a všechno se během prvního roku srovnalo a s dětmi mám krásný vztah. A přesto si neumím představit, že by mi je někdo sebral, jen proto, že jsem se na začátku o ně nedokázala sama postarat. Umřela bych bez nich. Spousta nedostatků které se srovnají časem,ale jak mi přijde, tak v Norsku je to důvodk odebrání.