Dcera byla v tomhle expert. Jednou dokonce chtěla vzít domu holčičku, kterou ”potkala” na hřbitově, protože měla (holčička) studené ručičky. Kamarádky dcera zase vyprávěla, jak si ji našla, že byla ve tmě a bylo tam spousta dětí a ona si vybrala kamarádku.
Syn to neměl tak divoký, ale měl nějaké kolektivní vzpomínky, když mu bylo okolo dvou a slyšel vzdálené rány, vždy vyprávěl, jak zabili malého chlapečka.
Co vy, vstávaly vám někdy z dětí vlasy hrůzou má hlavě?