Jelikož učím na 1. stupni, svých žáků jsem se nikdy nebála. Ale co slýchám na poradách od učitelů z druhého stupně, je to někdy dost šílené. Nejhorší jsou případy, kdy dítě má normální nebo lehce snížené IQ, ale neučí se, rodičům je jedno atd. Tito "miláčci" prochází s pětkami od shora dolů, s trojkou z chování, vychází ze sedmé třídy, kdy jsou už o tři roky starší, než jejich spolužáci a je to děs. Ale jsou ve spádové škole. Že osahává spolužačky? To přece není trestné. Že před celou třídou nadá učitelce do kurev? No, trojku z chování už stejně má. Že se ho bojí spolužáci i spolužačky, protože jim opakovaně vyhrožuje fyzickým násilím, jen co výjdou ze školy? No dokud nic neudělá, řešit se to nemůže a pokud se incident stane mimo školu, pak už vůbec... už několik dětí v parku za školou propleskl, ale bez vážných zranění a navíc kdo mu to dokáže? a tak bych mohla pokračovat do nekonečna. Nešťastné jsou děti(spolužáci), jejich rodiče i učitelé, ale OSPOD i policie tvrdí, že nemohou nic dělat. Řešením pro ostatní je změmit školu, protože ON má na základní vzdělání ve spádové škole nárok
Zrovna teď máme na škole 3 takovéto chlapce - dva v sedmé, ti už naštěstí letos končí a jednoho v šesté - ten má před sebou ještě 2 roky (jednou si zopakuje šestou se samýma pětkama a pak ještě rok v sedmičce). Jediným výsledkem dosavadní školní docházky je, že umí napočítat do 20 a podepíše se. V PPP řekli, že má IQ přes 80 a ve specce by se trápil