Kudlo,
Obecně si myslím, že právě takovýhle věci jsou už na hraně tý "kultury alkoholismu", kde už je to o tom, že se člověk musí trochu opít, aby v té společnosti vůbec vydržel, což mi nepřipadá úplně v pořádku.


s tímhle souhlasím. Jenže já se třeba musím trochu připít, abych vydržela skoro v jakékoli společnosti a abych se aspoň trochu bavila. Samozřejmě, že je řešení se společnosti vyhýbat, což poslední dobou často i dělám, ale v mládí chce i nesebevědomý introvert nakouknout do toho "vesmíru" společenských lidí. A pokud alkohol funguje, jak má, tak se to i daří.
Můj táta je třeba abstinent a taky hodně nespolečenský a odjakživa utíká i z akcí s rodinou, prostě najednou ho chytne "rapl" a musí pryč. Nebo začne být jízlivý, útočit na citlivá místa a vyvolá hádku, už se rozhádal s kdekým. Pokud jsme byli někde autem a musel počkat na zbytek rodiny, šel se radši procházet po okolí. To, že nepil a my třeba ano, to posilovalo, protože společnost ho rozčiluje vždy a přiopilá asi ještě víc. Ale on se nikdy nenapil tak, aby to na sobě cítil a aby se tím zkusil uvolnit a s tou společností se sblížit.