"velká většina musela své bydlení x let tvrdě splácet a aby bylo z čeho,tak jsme se museli otáčet a starat mnohem více než ti chudí z paneláku,kteří se holt spokojí s málem a jen často natahují ruce směrem ke státu."

To je taky docela dobrej předsudek, že v paneláku žijou jen socky, co natahujou ruce ke státu.

A spokojit se s málem, respektive s tím, co mám, považuju spíš za pozitivum než za negativum, pokud je to opravdu spokojenost (čemuž by v tomto případě poznámka o zbohatlících zrovna nenasvědčovala).

Obecně považuju u člověka, kterej je zdravej a nemá nějakej zásadní problém, že by se třeba musel starat o někoho nemocnýho nebo tak, vleklou nespokojenost s vlastní finanční situací skoro za charakterovou vadu, a to bez ohledu na to, jestli je chudej nebo bohatej.