Přečetla jsem si příspěvek sestřiček z rizikového oddělení a nevěřím svým očím. Já jsem rodila v červnu 2004, plánovaným císařským řezem (KP, oční vada) a měla jsem vedení porodu domluvený s externím lékařem. Ten mně instruoval, že se mám ráno dostavit na oddělení a že se o mě sestřičky postarají. Dovedete si představit, za jak velký den jsem toto datum považovala a jak jsem se na miminko těšila, neboť bylo po IVF a čekala jsem na něho už dlouho. Místo vřelého přijetí nás s manželem čekali otrávené obličeje sester a prý ať si počkáme. Tvářily se, že o nás vůbec nevědí. Za hodinu po té, co manžel urgoval, tak co s námi bude, mě umístili do prosklené kukaně JIP, kde jsem měla vydržet od rána až do půl třetí - doby porodu. Manžel mě musel opustit, šel do práce a já zůstala sama jak ve skleníku, na posteli bez polštáře, bez toalety, sprchy (musela jsem chodit do pokoje ke starším paním, které tam byly přemístěny z urologie z důvodu dovolených a které se tvářily jak když jim tam chodím krást toaletní papír a věřte, že jsem na tu toaletu chodila pěkně často). Nikdo se o mě nezajímal, jen jsem si připadala jak v ZOO, protože na mě bylo ze všech stran vidět. Bylo mi hrozně. Jako naschvál měla službu dr. Novotná. Neznám horší a arogantnější přístup než od této osoby. Byla tak hrubá a arogantní, že jsem se psychicky sesypala a nebyla jsem schopná slova poté, co vzala mou těhotenskou průkazku, jako učitelka, která kárá nejhoršího žáka ze třídy, který na ní má ještě přilepenou svačinu. Poslali mě na předoperační vyšetření na EKG a teprve přístup pana doktora mě uklidnil a potěšil, když mě uvítal vlídným slovem a zmínil, jak velký den to pro mě a manžela je. Porod byl veden díky panu dr. Dobrkovskému bez komplikací. Pak ovšem už bylo vše horší. Mého syna mi donesli jen na pár minut na pokoj JIP a pak mi slíbili, že mi ho přiloží, čekala jsem na to celý další následující den a dočkala se až večer, řekly mi, že na oddělení šestinedělí si to dělají podle sebe a že až budou oni mít čas, tak mi ho donesou. Vůbec jsem neměla na koho se obrátit, protože pořád opakovaly to samé a odkládaly to z hodiny na hodinu až z toho byl celý den. Takhle usilovně jsem musela urgovat i mé přemístění z JIP na odd. šestinedělí, neboť mi bylo řečeno, že tam si oni určují koho vezmou a koho ne. Připadala jsem si jak v Jiříkově vidění. Naopak po přemístění na oddělení šestinedělí jsem se setkala převážně s dobrým přístupem, musím ocenit práci porodních asistentek, byť občas měly na věc protichůdné rady a názory, ale díky nim jsem kojila do osmého měsíce. Takže jim vyslovuji velký dík. Stejně tak i některé ženské sestry byly ochotné a příjemné. Nepodaří se navštívit porodnici tolikrát, někomu dokonce nikdy. Mně se to pořadilo jednou a jsem šťastná, ale nechápu, že na oddělení, kde je důležitý ten nejcitlivější přístup se setkám s takovou arogancí a chladným a cynickým přístupem.