Souhlasím se vším, co jsi napsala. Jen mě zatahala za oči poznámka, že lidi vedou děti k odporu ke psům. Já mám nemoderní zpátečnický názor, že sebehodnější a sebevychovanější pes je pořád pes, zvíře, šelma. A vést děti k tomu, že cizí psi se nehladí ani nekrmí považuji za správné.
Mě nikdy nikdo k odporu ke psům nevedl, přesto psy tak nějak nemusím. Z velkých mám respekt (strach ani ne), malí mi svým neustálým štěkáním jdou na nervy.

Respektuji, když si někdo pořídí psa, je to jeho věc. Nechápu ale, kde se vzal názor, že u každého baráku "musí" být pes. Už 4 roky rodina i přátelé jsou na větvi z toho, že bydlíme na vsi, v baráku a nemáme psa. Nemám ke psům vztah, ani manžel, nechce se mi 3x denně běhat se psem za vsí, učit ho, prostě nechci, nemám na to náladu. U nás mají psa většina lidí. A to bez ohledu na to, jestli na něj mají čas nebo ne.

Také mi připadá, že se vztah ke psům žene do dvou extrémů a ztrácí se zdravý rozum. Jedna skupina si pořídí psa, protože v baráku "musí" být pes. S nějakým alespoň základním výcvikem či péčí si hlavu nelámou, jednou za den mu něco hodí do misky, výběh má jenom po zahradě.
Druhý extrém má psa jako kamaráda, kupují mu tisíce kravin, spí s ním v posteli, nechávají se olizovat na pusu po tom, co si pes olíže pr*el. A o tobě prohlásí, že kdo nemá rád psy, nemá rád lidi, protože si tu pusu od psa olíznout nenecháš.