Já jako dítě chtěla psa.

U babičky byla kočka.

Takže jsem ve věku asi 10 let kotěti dala kšíry a nutila ho se mnou chodit na procházky (po dvoře). Rozdíl mezi mnou a tou holkou byl v tom, že:

-já si nenamlouvala, že dělám něco přirozeného
- snažila jsem se, abych při tom trápení kotě trápila co nejmíň, takže mělo sice kšíry, ale nikde ho to netlačilo ani nebolelo, neškrtila jsem ho, mělo to nějak kolem hrudi
- procházky se mnou byly velmi řídké, protože jsem tam jezdila jen na víkendy a po dvou víkendech už kotě zdrhalo, jak mě vidělo , takže v reálu se mi ho podařilo odchytit tak jednou za víkend a vodila jsem ho po dvoře tak 10 minut, pak jsem šla dělat něco jiného
- nikde jsem se s tím nechlubila, vědouc, že to není úplně košér, proto jsem s ním chodila "na vycházky" jen po dvoře a ne venku