Hele, já se nebojím, domluvím se - ale třeba s dětma bych jen tak na blint někam do ciziny nejela.
Když jsme jeli do Anglie, tak jsme jeli za kámoškou, a s tou jsme si domluvily (ona doporučila) slušný hotel poblíž Yorku, se snídaní, odkud jsme dělali výlety. Sami bychom asi tenhle hotel "nenašli", holt místní to mají lépe obšlápnuté. Přes den jsme měli nějaké svačinky a večer jsme šli na večeři.
Podobně nám poradili třeba jízdenkama na integrovanou dopravu (abychom z městečka u Londýna mohli dojet do Londýna, jezdit hromdopravou po Londýně a zase se vrátit vlakem) - tohle se dá nejspíš najít na internetu, ale když ti to někdo "řekne", tak je to jednodušší a rychlejší.

V "domovině" se dokážeme pohybovat samostatně, bez návodu - ale upřímně - už kolikrát jsme na nějakém novém místě udělali dobrou zkušenost s tím, že se člověk optá místních... místní znají krásná místa, která nejsou v průvodcích a reklamách, takže nejsou zahlcená turisty...

No a pak se dokážeme sebrat a jet jen tak pod stan, do divočiny, úplně bez kempů, bez kohoutku s pitnou vodou, bez záchodů... ale zase nevím, jestli bych si troufla udělat tohle třeba v Austrálii... spíš z takové té slušnosti - nevím, jaké tam jsou zvyklosti, jak je to tam po právní stránce (kde se smí nadivoko tábořit a kde ne) + když neznám tu krajinu a prostředí, tak bych nerada skončila v nějakém průšvihu, kdy se kvůli mě zahájí pátrací či záchranné akce...