"Co kdyby některý z tvých potomků zatoužil po tom být platný v nehonorovaném oboru?"

No tak by se s tím holt musel nějak popasovat.

Mně je nejbližší filozofie "peníze budou, my nebudem", ale zároveň to tak neprožívat ani na jednu stranu. Myslím, že když má někdo své potřeby saturované tak, aby nestrádal, tak nemá žádný zvláštní "bažení" (jako jsi to popsala u své dcery). Za totáče byla velká vzácnost třeba kindervajíčko nebo ledová čokoláda, dneska, když si to můžeš kdykoli koupit na každým rohu, tak to mineš Ty i děti bez povšimnutí.

A myslím, že tohle "mohl bych to mít, kdykoli bych si vzpomněl" hraje dost zásadní roli v tom, že spoustu věcí pak vlastně ani nechceš.