Kudlo,
když mě už nějak nebaví být pořád ten velkorysej, co se všeho vzdává, aby měl klid. Dědictví po babičce, porozvodového vypořádání, pohledávek u společníků... a výhledově se po mě nejspíš bude chtít, abych se zřekla i dědictví po matce, protože ségra je "chudák" (hodlá si pořídit dítě s flákačem, co nepracuje, dluží kam se podívá, žije na hraně zákona a už i jednou seděl - podotýkám, že dluží i mámě a ségra si kvůli němu nabrala půjčky za statisíce, on by totiž nedostal nic). Nebožka babička říkávala, že hodnej rovná se hloupej, a asi se dostávám do věku, kdy s tím začínám souhlasit.