Grainne, moje matka byla taky ve studiu ze začátku rodinou podporována. Jenže pak jí zemřel otec a matka to sama neutáhla, tak musela skončit. Můj otec byl na studiích rodinou podporovaný minimálně, živil se sám a podařilo se mu vystudovat. Vím, že dával kondice a hrál po nocích v barech na housle a trumpetu. Teta, jeho sestra, studovat chtěla, ale jí se to nepodařilo, tak měla jen nějakou dvouletou dívčí školu a celý život dělala prodavačku za nic moc peníze. Co jí bylo platné, že chtěla být učitelkou? Prostě život to rozhodnul jinak. Oba moji rodiče pocházeli z venkovské chudiny a já je neskutečně obdivuju, jak se z toho dokázali vlastními silami a vlastní prací vyhrabat.
No, a když jsem studovala já, měla jsem spolužačku, které rodina řekla, že ji na studiích podporovat nebudou, že by to neutáhli. Takže vzdělání dostane syn a ne dcera, protože ta se stejně vdá a bude mít děti, takže jí vzdělání k ničemu nebude. Myslím, že jí to moc vadilo, protože o tom povídala ještě na setkání po 20 letech. Vdala se, měla rodinu a vystudovat VŠ se jí nepodařilo, manžel ji nepodpořil. Docela nám ta studia záviděla (i když nevím, jestli bylo co, protože já bych jako sirotek bez sirotčího důchodu a stipendií taky nevystudovala).