Kudlo, nejhorší je ten strach. U nás to bylo tak, že chlap se dal na chlast. Že má psychické problémy, nikdo ho nechápe, tak že to řeší alkoholem. Během cca 3 let z něj byl notorik jak vyšitej. A jak známo, s chlastem jde ruku v ruce agrese. Prvně v životě jsem viděla notorika, jak vidí bílý myšky a řve přitom strachy. To víš, že mi okamžitě došlo, že se z toho nevyhrabe a že musí pryč a já musím ochránit sebe i dítě. Pak máš strach, protože ti nikdo v okolí nevěří, že to je tak vážný. A strach, kdy nevíš, v jakým stavu přijde domů. Kdy se v noci zamykáš, aby tě fyzicky nenapadnul. Každou chvíli fyzický napadení, a musíš se ubránit, protože víš, že pomoci se nedovoláš. Tehdy nebyly ani telefony, natož pak mobily. A do toho se před okolím tváří, jaký je to starostlivý otec a ty jsi hysterka, co si neváží dobrého bydla. On přece nechce rozvod, to já jsem ta hyena, co rozbíjí funkční rodinu a chce připravit dítě o milujícího otce. Přitom tě okrade o cokoli, aby měl na chlast, není mu zatěžko v hospodě za chlast směnit i hračky pro dítě.
Dneska je to jiný, je internet, hodně možností, kdo ti třeba poradí, ale tehdy z toho nebylo NIC! A fakt to není žádná sranda. I proto si Kambaly moc vážím, z toho prostě není sranda se vyhrabat.