Heroes, mám taky jedináčka, za pár týdnů mu bude 15 a problém se zabavením se sám trval a trvá vlastně dosud. Ne, že by ve čtrnácti toužil aby ho uspávala maminka, to opravdu ne.

Ale celé jeho dětství jsem se mu věnovala téměř každou volnou chvilku, pokud jsem nechtěla, aby x hodin visel na tabletu. Nikdy ho nebavilo samotnýho si jen tak něco stavět.

Docela pomohlo když začal v 9 dělat sport. Nepíšeš, jestli syn něco dělá, nějaký kroužek by mohl být částečným řešením.

Vždycky, když když se píše o tom, jak se ti dnešní rodiče málo věnují dětem, otvírá se mi zlostí kudla v kapse, protože můj pocit je přesně opačný. 15 let jsem neměla prostor pro žádné svoje koníčky, další rozvoj prostě nic. Celé dětství se přizpůsobuješ dítěti a pořád je to podle některých málo. Už fakt nevím, co víc by měl člověk pro robátka dělat.

Za mého dětství bylo normální mít kamarády a hrát si s nimi. Pozornost od rodičů spočívala v tom, že nás občas vzali na nějaký ten výlet, doma si s námi chvíli popovídali a každý si pak šel po svých povinnostech. Rozhodně si s námi nehráli celé hodiny se stavebnicemi či bárbínami, určitě ne ve věku školních dětí. Připadá mi, že rodiče prostě často suplují chybějící kamarády nebo sourozence.