Jinak u vás bych to viděla spíš na to, že by měl mít kamaráda, to hodně pomůže. Některé děti tu pozornost rodiče hodně potřebují, zejména pokud nemají sourozence na hraní nebo ty kamarády. Bylo by to i pro něj lepší, ale neboj, věčně to trvat nebude. A jeho výčitky nemůžeš brát vážně, to je jasný. Moje nejmladší mi taky často vyčte, že jí nic nekoupím, přitom je nejvíc rozmazlovaná a dostává něco každou chvíli..... Beru to tak, že je to důkaz toho, že má ke mně naprostou důvěru a nebojí se mi říct, co má na srdci. Tátovi si neřekne nikdy o nic, protože její přání vždycky ignoroval a ani s ním nechce trávit čas (opět s ní šel vždy jen tam, kam chtěl on a ne ona).