Bouřko, ano, s tím souhlasím.
Sama mám takové dítě, extrémně společenské, hyperaktivní, ukecané, které potřebuje nepřetržitou interakci.
V předškolním věku jsem z něj měla jazyk na vestě, byla to životní zátěžová zkouška pro mne, introverta.
Ale má také tatínka, má mladšího sourozence, v pěti letech se naučil sám číst, což ho hodně zabavilo, pak jsme ho v šesti letech dali do skauta, čímž se též vykryla spousta času, spoustu času začal trávit stavěním lega ...
A v neposlední řadě se holt musel naučit, že nejsem otrok a že nemám jeho energii.