máme vděčného útulkáře, křížence jezevčíka s kokrem. vzali jsme si ho, když mu bylo cca 8 měsíců, byl v útulku jen asi dva týdny, prý ho našli někde zavřenýho s bráchou. ze začátku se pořád klepal strachy a schovával se, osměloval se pomaličku. trvalo mu 3 měsíce, než pochopil, že se kadí a čůrá venku. venku vlastně vůbec nevěděl, co má dělat, trvalo mu, než pochopil, že být venku je zábava. pak se to zlomilo a začal být venku šťastný. nafixoval se na mě, je to děsnej mazel pro celou rodinu. neměnili bychom.