Monty, dobrá povaha. Já to přestala snášet kvůli dceři, která byla nešťastná proč se ji babička s dědou (mým otčímem) vůbec nevěnují a když dorazí jednou za rok na její narozeniny, tak neustále melou o tom co dělali s vnoučkem od bratra ... . Je citlivější povaha a velmi jí to mrzelo. Mé četné pokusy nějak to vyřešit s matkou byly bez úspěchu ... . Teď je vyřešeno, jsem vyděděná, brácha a otčím jsou rádi, že majetek zůstane v jejich rodině. Ne, že by šlo o něco velkého ... ale za můj klid to stojí, dcera se s tím vyrovnala a malý synek si už ani nevzpomene. Naštěstí moje děti mají tchánovce a pratetu. No, i když jako dítě jsem byla vzorňák, tak jsem byla stále na vedlejší koleji ale zase mne to naučilo spoléhat jen na sebe, případně přátele a být velmi ostražitá ve vztazích ... .