S mamkou jsme spolu každý den, každý, je to hodně přes Rišku, že mi pomáhá, ale taky hodně že nechce být doma s ním, jsme takový azyl. Jedem spolu do školy, jdeme do obchodu, na procházku, projdeme, co škola, dáme svačinku, nějaká sranda nebo hra, oni spolu, když jsou spolu, já jsem navíc, jen robot, co donese pití, pak si RIška vezme tablet a my pokecáme, cokoliv a všechno. Nikdy jsem neměla lepší kamarádku (sebevražda ve 23 letech) a taky je mezi námi asi nějaká závislost :)
S otcem málo, není důvod, zní to blbě, ale už mi není deset a nechce se mi poslouchat jeho přednášky a litanie, což bohužel mamka musí, musí v tom žít (- když už píšu, tak dávám vedle prosbu o poradu, pomoc).