Mariano a Rišulko, nejlepší filmy se starověkým námětem jsou asi ty z doby Říma. Jednak seriál Já, Claudius, a pak řada filmů o raným křesťanství: Ben Hur, obojí zpracování Quo Vadis, Svatý Augustin, Svatý Petr. Pak filmový zpracování historický detektivky Věk zrady a konečně klasickej Spartakus, ale ten je tříhodinovej.

Pro zájemce shrnutí doby bronzový:

Bronz je křehčí, ale zato tvrdší než železo. Jeho hlavní využití bylo zprvu v opracování dřeva a kamene – tedy na stavby, ale také na lodě sloužící dopravě. Záhy se však začal používat i na výrobu zbraní, objevily se první meče a zbroj. Bronz byl tedy současně požehnáním i pohromou.

Ložiska mědi a cínu se málokdy vyskytují blízko sebe. Žádný stát proto nebyl v jeho výrobě soběstačný. Státy doby bronzové se navzájem potřebovaly, protože suroviny na výrobu bronzu se dopravovaly zdaleka, často i přes celé kontinenty. Nesmírně důležité bylo, že bronzové nářadí umožnilo stavbu lodí, které zároveň dopravovaly suroviny k výrobě bronzu. Ovšem – co je neméně důležité – když se začaly napříč kontinenty dopravovat suroviny k výrobě bronzu i bronzové výrobky, začaly se záhy dopravovat i jiné výrobky: například sůl, textilie, keramika (pro tu je lodní doprava zvlášť vhodná kvůli křehkosti – silnice nebyly!), drahé kovy a kameny, šperky, zbraně atd. Do tohoto mezinárodního obchodu byla zapojena celá Evropa a Středomoří i velká část Asie!

Mezinárodní obchod umožnil hromadění bohatství v rukou těch, kteří tento obchod ovládali: ve Středomoří a na Blízkém východě králů, jinde náčelníků. Králové mohli díky tomu platit státní správu, která se opírala o psané záznamy. Mohli také platit vojsko vyzbrojené bronzovými zbraněmi a v bronzových pancířích.
Údernou silou byly válečné vozy. Na výrobu válečných vozů vznikly první továrny na s výrobními linkami na světě. Vozy se vyráběly z několika různých druhů dřev, která se většinou musela dovážet. V továrnách někteří dělali kola, jiní osy a oje, další korby a ještě jiní korby vyplétali proutím nebo řemením (to proto, že vozy musely být co nejlehčí). Výcvik koní i posádek vozů trval velmi dlouho, a takto proto vznikli první profesionální vojáci.

Starověká království se kvůli obchodu navzájem potřebovala, ale současně se jedna druhých obávala. To nejhorší by bylo, kdyby jim sousedé přerušili přísun surovin pro výrobu bronzu. Proto království uzavírala spojenectví se sousedy svých sousedů, aby se navzájem drželi v šachu. Nejvýhodnější pozici měla luvijská království v dnešním západním Turecku v čele s Trójou, která ovládala námořní i pozemní spojnice mezi Evropou a Asií. Z jedné strany měla Řecko, z druhé mocnou chetitskou říši, s nimiž se spojil i Egypt a Babylónie.

Prudký rozkvět mezinárodního obchodu trval po tři sta let, než se systém zhroutil jako kostky domina. Nejprve přišlo dlouhotrvající sucho, které způsobilo hladomor v chetitské říši, a série zemětřesení, která obrátila sídla řeckých králů a jejich vazalů v trosky. Asýrie uštědřila porážku Babylónii, pak Chetitům. Ti se pokusili dobýt Kypr, kde byla velká naleziště mědi. Ostrov Kypr však současně sloužil jako důležitý neutrální spojník v námořním obchodě. Lodi z různých států tam mohly na své plavbě přistávat na půli cesty. Pak zaútočili Luvijci. V Egyptě byli odraženi, podařilo se jim však porazit chetitské vazaly v dnešní Sýrii. Zatímco byla chetitská armáda vázána na jihu, jejich hlavní město dobyli jiní nepřátelé od severu. Říše padla a její jméno bylo zcela zapomenuto, dokud její úřední jazyk nerozluštil český badatel Bedřich Hrozný.

Řekové v odpověď zaútočili na Luvijce. V zničující válce dobyli Tróju a zničili její rozsáhlý důmyslný zavlažovací systém, který zanesl město i přístav pískem a jílem, aby se království už nikdy nemohlo vzpamatovat. Řecko se však z vítězství netěšilo. V důsledku přerušení mezinárodního obchodu se propadlo do víru občanských válek, stát přestal existovat a na několik staletí se vytratilo i umění psaní. Řecko se vrátilo k rodové společnosti. Když Homér o několik staletí později skládal epos Ilias, už si ani nedovedl dost dobře představit, jak Řecko doby bronzové vlastně vypadalo.

Z velmocí bronzové doby se udržela jen vnitrozemská Asýrie, která tolik nezávisela na námořním obchodě, a silně oslabený Egypt, který se uzavřel do sebe.
Dopad těchto válek (asi 1225–1172) se rozprostřel tisíce kilometrů daleko. Trvalo stovky let, než se mezinárodní obchod zase obnovil. Z nouze začaly státy místo bronzu používat železo a postupně zdokonalily jeho výrobu tak, aby bronz dokázalo nahradit.