Filipe,
Je ale něco z principu špatnýho na nadřízenosti a podřízenosti? Lidi žijou v hierarchickejch vztazích, v praxi jsme si s málokým rovnocenný.

Upřímná pochvala od nadřazenýho (a nemusí to bejt nutně nadřízenej) vlastně znamená, že on se snižuje ke mě.

Osobní nezávislosti si cením, formální nadřazenost rád moc nemám a ani na ni moc nedám, ale skutečný rovnosti je v lidskejch vztazích míň jak šafránu. Daj se před tím akorát zavírat oči.


Tak tohle přesně tvrdí můj muž. Akorát to tedy tvrdí mnohem tvrději a vztahuje to striktně i na vztahy uvnitř rodiny, že je to tak normální a od nepaměti a že rovnost je blbost a iluze, že VŽDY má někdo aspoň trochu navrch a tím i výhody. Asi se tomu dá dát zapravdu. I s tou pochvalou od nadřazeného, lepší pochvala, než aby přehlížel jako širé lány.
Jenže málokoho asi baví být celoživotně v podřízené pozici.