No jo, já jsem asi jedna z těch, co má problém se omezit. Čeká nás to výrazné omezování ještě dlouho (žijeme s rizikovým seniorem) a děti jsem už stejně na nějaké kroužky pustila a oběhali jsme nějaké doktory. Na hřišti byly děti asi dvakrát, syn si tam zkoušel hrát s kamarádem, ale přišlo mi, že už si s dětmi ani hrát neumí, pořád chtěl být jen u mě. Doma má jen starší sestry, kterým akorát leze na nervy a pak malou, 18 měsíční ségru, s tou teda řádí a blbne . Dřív jsme šli ze školky a byli třeba 2 hodiny na hřišti, to teď nejde a nepůjde ještě dlouho. Návštěvy nehrozí, vídáme teda bráchu s rodinou, jinak nikoho. Děti, hlavně šestiletý syn, mi jdou hodně psychicky dolů, i když někam už chodí. Není zbytí, ale je to velmi náročné, i když si často připomínám lidi ve válkáchm stejně mi to moc nepomáhá.