Jo, taky někdy si řeknu u některé knížky - ta je tlustá, to si počtu a pak zjistím, že se tak šíleně vleče a je tak nudná, že to nedávám. Typicky detektivky Tima Weavera. Vždycky si přečtu anotaci, nadchnu se a pak se děsně nudím. Zato jak jsem jako mladá holka furt četla ty Dickense a Tolsté, tak mi jednou padla do ruky knížka od Francoise Saganové Jeden úsměv a ta mě totálně dostala - útlá, málo slov, ale ta hloubka! Tedy tehdy se mi to zdálo, od nějakých 16-17 jsem ji nečetla.