Já si klidně občas nějakou tu povídku dám. A když je povídka povedená náramně, vydá kolikrát za velmi tlustou knihu. Někdy mám z povídky v hlavě zážitků a otazníků habaděj. Tlustou knihu kolikrát dočtu, zavřu a řeknu si jen "a je to"...
Myslím, že na povídce se ukáže, jaký je spisovatel umětel. Mistr zkratky. Psát a psát a psát může každý, když má dost času. Asi dostávaji zadáno, kolik má být stran. A když nejsou, tak se dělaji ty tlustý okraje. Já mám teda taky ráda tlustý papír, takový ten hrubší, nažloutlý. Na ten moc ráda při čtení sahám. Kniha musí šustit a otáčet stránky (teda to musím dělat já). Taky mám ráda šňůrkové záložky, nemusím hledat svou.