Jezdila jsem sama a moc se mi to líbilo, ale už to nejde. Mnžel razí teorii, že rodina se nesmí trhat. Nežárlí, neusurpuje, jenom prostě netrhá. Nechci se rouhat, ale skutečně ráda byh si dala 14 dní úplně sama někde u moře... Procházela bych se, koupala, četla a nemusela myslet na to, jestli někdo má hlad a tudíž musíme jít někam jíst, jestli jsou všichni namazaní (ač dospělí, tak úplně nepoučitelní)... A pak bych se vrátila a všechny ráda viděla a objala.

Asi se mě tehdy někdo někdy zeptal, zda jsem sama, ale zřejmě mi to bylo jedno. V hlavě mi to nějak neutkvělo. Dneska, kdyby mi to vadilo, tak bych chodila ke stolu s lístečkem: Nikdo, ale skutečně NIKDO už nepřijde. Děkuji za optání Po několika dnech, kdy by se personál vystřídal a už by to věděl, by se snad neptal nikdo ani bez lístečku.