Nevybavuji si.
Nějak se "neťafáme".

Ale jak obě stárneme, říkáme si věci, které bych si mladší nedovolila.
"mami, zhubla jsi.. bojím se trochu proč... ale už jsi fakt byla taková dost oplácaná"
a mamča na férovku odpoví, že už jí nechutná tolik čokoláda a míň jí večer..

"dcero, přijde mi, že moc pracuješ, neblbneš trochu? prachy nejsou všechno"..
a já vysvětlím, že to není pro peníze, ale přebujelý pocit zodpovědnosti a lehce si do maminky dloubnu, že mi říkali, abych byla hodná holka :-D, ale že na tom pracuji, protože taky stárnu.

My jsme spolu vždycky měly komunikační parádu, ale připadá mi, že jak stárneme, víc a víc víme oč jde a víc se chápeme