Ona to ale fakt nemusí být jenom výhoda. Záleží i na tom, jaké podmínky je matka schopná dětem připravit - pro studium v Německu i pak případně v ČR. Jak se dokáže zorientovat v možnostech a pravidlech, jak je případně schopna pomoci dětem zvládnout přechody a úskalí studia.

Na bratrancích mých dětí se dost podepsala matka-cizinka, která je na dva roky odvezla do své rodné země jakože navždy. Jenže děti nevydržely, chtěly se vrátit. Právě v tom předpřijímačkovém období, bylo jim cca 14–15 let. Česky samozřejmě skoro zapomněly (o přijímačkové češtině nemluvě), tak je šoupla na takové školy s maturitou, které je byly ochotné přijmout. Tehdy byly slabé ročníky, tak to šlo. Cesta k maturitě byla křivolaká, a i když si od nich matka přála VŠ diplom, nakonec jsou rádi, že mají aspoň tu maturitu.
Nikdy tedy neměly žádnou extra péči, kroužky nebo tak – matka prostě jen věřila, že jsou nadlidi. Myslím, že je potopila tím odstěhováním.

Většina známých ale dětem nastartovala přestěhováním do ciziny skvělou kariéru...