"Ano v premysleni, jestli nevolal o pomoc (a on si toho mohl vsimnout) vidim hledani viny (ja jsem si toho nevsiml, i kdyz jsem videl ci slysel to a ono).
Je to velmi nebezpecna hra.
Bohuzel jsi to nepochopila.
Synovi vse dobre, bohuzel v tobe nema oporu."

Romano, zamyslet se nad tím, jestli nešlo něco vypozorovat, jestli nebylo přeslechnuto volání o pomoc - to je normální součást truchlení. Je nebezpečné, když se to převrhne do skutečného sebeobviňování, ale o tom tady nebylo ani zmínky, to sis naprosto iracionálně vypředjímala. Osočování, kdo je pro koho oporou, je úplně mimo mísu...
Jak jsi jednala ty, když jsi ztratila blízkou osobu? To proto je toto pro tebe tak "zrcadlivé"?