Když jsem šla do cestovky poprvé v devadesátých letech, byla jsem čerstvě po střední a měla jsem představu, jak to funguje, jen z životopisu Agathy Christie.
Agatha měla všechny cesty zajištěné na míru a u vlaku/letadla/lodi/autokaru na ni čekával zástupce cestovní kanceláře.
Takže jsem napochodovala do cestovky a oznámila, že hodlám jet do Řecka zhruba příští úterý, chci lístky na trajekt, první noc chci spát někde tady, druhou támhle, třetí... Vůbec mě nenapadlo, že jsou nějaké hromadné zájezdy s daty odjezdů
Udělala jsem si značky na mapě podle svých oblíbených bájí, pověstí a filmů. Jeli jsme na měsíc, takže šokovaná paní (ta dobrá duše mě nevyhodila) strávila celý den telefonováním a nazítří mi dala tlustý balík voucherů, pro každý hotel jeden.