Abigail, znám holku, co dělala v Irsku ve stáji a místo platu si vzala koně. Lodí do Holandska a odtud pěšky nějakejch 30 km za Bratislavu. Mimo silnice, mimo města, po cestách, často i zastrčenejch, aby držela směr.

Prej naprostá pohoda, hlavně to, že zmizel pocit nutnosti honit čas. Kam dojdem, dojdem. Párkrát špatně odbočila a "ztratila" půl dne nebo den, ale prej jí to bylo fuk. Nebyla to lenost - nakonec ujít denně x kilometrů... Ale do normálního života s běžnou hoňkou se prej vpravovala půl roku, dlouho nechápala, proč lidi kolem furt tak svištěj. Míjela se v tomhle i s lidma, co potkávala cestou, naprostá většina z nich byla na vejletě, na procházce, na houbách, ale "neměli čas".