Přidat odpověď
Jj, tyhle dvě jsou miloučké.
Já mám taky ráda tu "stejně se všichni musí promořit" a pak je hezká, co jsem už říkala, že jede u nás v práci, že před kovidem nejlépe chrání víra v optimismus a co největší prezenční schůze co nejčastěji. Ti, co onemocní, přijdou nemocní do práce a poznají se podle látkové ústenky, kterou si dají i na nos, ale jen na chvíli, pak řeknou, že "to fakt nejde". Ostatní jim zatleskají. Kdo je už "po nemoci", je hrdina. Kdo nemocný nebyl, je hnusný sobec, co myslí jen na sebe, popř. hysterka. A ti, co jsou v nemocnici, tak chroptí on-line. Nakonec ale musím uznat, že na té víře v optomismus by mohlo něco být, protože ačkoliv jsme dost věkově stará sborovna, nikdo dosud není mrtev nebo se to ututlalo.
Předchozí