Marko, všichni se samozřejmě neshodnou; mluvíme teď, předpokládám, o režimu pod vládou komunistů - tzv. druhá, když už ne třetí Československá republika, i nacistickej režim jsou asi mimo tuhle polemiku.

Většina autorů, pokud se jedná o odborníky na daný téma (ne wikipedia) typicky mezi totalitní režimy zařazuje Československo a další středo- a východoevropský státy, včetně SSSR, do konce stalinský éry, doznívající někdy v některejch zemích ještě po určitou kratší dobu po Stalinově smrti, a jen v Albánii až do přelomu 80. a 90. let. Dobrý shrnující dílo, reflektující většinu dalších relevantních autorů, včetně např. Gordona Skillinga, zasvěcenýho znalce Československa, napsal Juan Linz: "Totalitarian and Authoritarian Regimes". V češtině dostupný ucházející přehledový dílo je "Teorie a praxe totalitních a autoritativních režimů" Balíka a Kubáta. Píšeš, že jsi komunistickou vládu zažila jako nedospělá, to znamená v 70. a 80. letech?

Srovnávat zábavnej TV seriál a komunistický učebnice dějepisu apod. samozřejmě můžeme, ale co z toho srovnání vyjde? Nikdo tě nenutí věřit, že mezi britskou šlechtou se mihnul nějakej barevnej a nikdo ti nebude zakazovat jakkoli proti tomu vystupovat, jako by se to stalo v 80. letech u nás. Ani ti za to nebude hrozit nepodmíněnej trest, jako by to bylo začátkem 50. let. V tom totiž spočívá to totalitní: kontrola smýšlení pomocí širokejch represí s cílem vytvořit novou, jakousi vyšší, lepší společnost, což je nevyhnutelně spojený s vykořeněním elementů tomu odporujících nebo nevyhovujících zvoleným kritériím, včetně jejich fyzický likvidace.

Nabídnu ti k černochům ještě jeden příklad moderních trendů v historickejch filmech, kterej považuju za obdobnej jako s těma rasovejma/etnickejma menšinama. V posledních desetiletích se zvyšuje zastoupení ženskejch hrdinek v typicky mužskejch rolích, ženský střílej, šermujou, dělaj politiku atd., v americkejch, britskejch, ruskejch nebo čínskejch filmech, i když je to s ohledem na dobový reálie silně nereálný. Myslím, že to odráží obdobný celospolečenský trendy i stejný předpoklady producentů, doufajících v co nejširší sledovanost. Mnohejm divačkám zkrátka už tady dávno nestačí koukat se na pasivní hrdinky, padající hrdinovi do náruče, případně aktivní v tom, že nějak samy zaonačej, aby mu do náruče mohly padnout. Možná to nepokládáš za stejnou úroveň manipulace divákem, ale řekni, není to taky překrucování historie v zájmu společenský korektnosti?