Zajímavé. Já se nikdy nebála ani neštítila žádných zvířat, naopak mám ke zvířatům docela silný citový vztah (v tom smyslu, že mám mnohem silnější "pud" chránit a pečovat o malý koťátko/štěňátko/ptáčátko než o lidský mimino, který mě moc nedojímá - možná je v tom dost pragmatismu, o řvoucí lidský dítě se vždycky někdo postará, ale na zvířata v nouzi dost lidí sere, protože je nepokládá za "sobě rovné"; ubližování mi vadí jak u dětí, tak u zvířat, ale pomáhám radši těm zvířatům), ale odjakživa nesnáším létající hmyz, co dělá zvuky a narušuje mi můj osobní prostor, zvlášť když u toho ještě jako bonus chce pít moji krev. Takže jsem smrtič much, komárů, vos, molů - nevadí mi včely, čmeláci a sršni, ty "zachraňuju" - ostatní zvířata jsou kámoši. I třeba žížaly a hlemýždi, pravidelně je odnáším z chodníků a silnic na bezpečnější místa a nedávno jsem i manžela donutila přemístit mraveniště místo jeho totální likvidace.
Paradoxně moje dítě od nejútlejšího věku miluje všechno bezobratlé a veškeré obratlovce pokládá za "nudné".