Troposféro,
minimálně u Helceleta ano.
Na ostatní bych se musela podívat znovu do literatury. Helcelet se tím ve svých dopisech celkem netajil. Hned po první společné noci jí ale psal, ať si od toho nic neslibuje:

„Nuž, jak to mám vyřknouti, nemaje to sám ještě u sebe jasné. Předně dle mínění mého nepotřebuješ se za onu noc styděti, neboť i já jí nelituju. Jen prosím Tě nezažehnávejme toho malého okřídlence hned věrností! Štěstí lásky snad již samo sebou jest okamžité. Ani já ani Ty nejsme tak nevázaní, že bychom v tom snad na věky výmezně zalíbení nacházeli. Nechejme si to na svátky. Až nás zase příhodná doba svede, hodlám tě zase s dobrým svědomím zulíbati, jak v onu slavíkovou noc; do té doby... co bychom si marně smlouvami a úmluvami tu trochu poezie života v prózu překládali?“