Nejdřív jsem si myslela, když jsem viděla název tématu, co za blázna se tu chystá na K2
Dokument jsem neviděla, ale od dětství mne horolezectví fascinuje a už tehdy jsem si říkala, jak to musí být pro rodinu těžké, když tatínek každoročně zmizí na pár měsíců někam do Himálaje a není jisté, zda a v jakém stavu se vrátí...a ano, taky mi to přišlo hodně sobecké. Viděla jsem určitě několik dokumentů, snad každý ten horolezec měl nějakou formu omrzlin, jako dítě mne to děsilo, i když to strašně obdivuju a chtěla bych to zažít. Nicméně je to pořád obrovský risk, nic na tom nemění ani vybavení ani existence vrtulníků apod, pořád riskují život.
Navíc cesta vzhůru posetá mrtvolami kolegů - to je fakt bizár. Takže já se spokojím s menšími horami a krátkými "výpravami", kde neriskuju a neohrožuju své děti tím, že by mohly přijít o rodiče. (pozor, nejsem žádný horolezec, ale hory miluji).
A taky vždy žasnu nad těmi šerpy - tiší společníci, co horolezcům odnesou náklad a lezou kromě vrcholu celou výpravu s nimi, bez speciálního vybavení.