Tohle byla přesně moje babička. Kvůli desetníkům byla schopná jet hodinu přes Prahu pro levnější cukr, aby ho pak dotáhla 10 kilo... Nic si extra nedopřávala. Posledních 30 let života říkala, že už brzo umře a že to a tamto se už pro ni nehodí.

Když jsme pak šli do vlastního, vytáhla z kredence neuvěřitelnou částku (pro každé svoje vnouče), a nám zrovna došly prachy. Pokaždé pak u nás hladila kuchyňskou linku a varnou desku, že ji to přežije - řekli jsme jí, že máme kuchyň od ní.

Tahle spořivá babička milovala luxusní italskou zmrzlinu snad 80Kč za kopeček a mí pitomí příbuzní s ní odmítali na takhle drahou zmrzku chodit, když je zvala. Sama nikdy nešla, to by se styděla.