Romano, nejsem z Prahy, ale v podstatě to bylo stejně všude. Byty byly státní, družstevní a podnikové. Na státní byty byly pořadníky na národních výborech, kde se hodnotili žadatele od sociální situace po angažovanost v KSČ. Strašně se uplácelo a vůbec se děly velké podvody. Pár úředníků, co vím, si šlo i sednout. Státní být patřil státu, spravoval ho OPBH a člověk ho mohl mít jen v užívání (osobní užívání bytu). Každý mohl mít jen jeden byt. Byty se často vyměňovaly a za větší byt se platilo dost velké odstupné. Po nás chtěli v r.1989 jedni lidí za 2 pokoje navíc v paneláku 100 O00. To jsme nedali. Pak byly družstevní byty, člověk sebe nebo dítě starší 15 let přihlásil do stavebního bytového družstva a platil členské poplatky. I v družstvech byly pořadníky na byty a i tam se mohutně uplácelo. Po několika, klidně i 15 letech na tebe přišla řada. Být sis nemohla vybrat. Velikost bytu se přizpůsobovala velikost rodiny. A pak byly podnikové byty, které patřily velkým továrnám a ty se přidělovaly pracovníkům, kteří se zavázali, že v tom podniku budou pracovat třeba 10 let. Hodně se to využívalo třeba na Mostecku nebo v Severních Čechách, kde bylo špatné ovzduší a lidí by tam normálně nešli. Ale i v Praze bylo plno velkých podniků, které nabízely byty. Pak byly ještě byty služební, třeba vojáci nebo policajti měli byty, školníci, lékaři atd. A často se vnuci přihlásili do bytu k babičce, jen formálně, aby na ně po její smrti přešlo právo užívání. Koncem 80. let už bylo možno teoreticky i koupit byt do osobního vlastnictví, ale v praxi jsem se s tím setkala až po revoluci. Bylo taky zajímavé, jak se stavěly rodinné domky. Pozemek od státu se nedal koupit, člověk ho dostal do osobního užívání za peníze a byla určena maximální výměra. Pozemky musely být v územním plánu určený ke stavbě rodinných domků a ve městech bylo takových pozemku velmi málo. Nejlépe se stavělo na venkově, tam bylo pozemků dost, lidí se znali, pomáhali si s vyřizováním formalit, se stavbou i se sháněním materiálu. Proto na venkově dost často stojí obrovské venkovské hrady. Jezedaci byli při penězích, tehdy to byla šlechta.