Ropucho,
ve mně zas "sednice" vyvolává touhu prchnout do polí a lesů. Bylo to tak u tchánů a v sednici se spalo, vařilo a jedlo a přijímaly návštěvy a zvlášť o víkendu tam bylo rušno. Do takové sednice se vejde kupodivu i 15 lidí. Já to snášela těžko i jako víkendová návštěva od pátku večer do neděle odpoledne. Měla jsem pocit, že nemám chvilku soukromí a klidu, pořád někdo za zadelí, po takovém víkendu jsem šla v pondělí do práce jak zpráskanej pes. A to jsem si tam hledala záminky pro práci venku, ale jak přijela návštěva, musela jsem se jít dovnitř družit a to probíhalo v pracovním oblečení, což mi tehdy i vadilo, dneska by mi to bylo jedno, zvlášť kdybych měla tehdejší léta a postavu
Jinak tedy tchánů statek je velký a s velkými možnostmi rozšíření. Ale stejně se pořád žilo v 1 místnosti a ostatní leželo ladem - nebyl čas to zprovoznit. Dcera teď randí s klukem, jehož rodina podobný statek (vlastně úplně stejný) přestavěla na vícegenerační bydlení se vším komfortem a vypadá to trochu jako takové ty velkostatky dřív, kde hlavní budova byla skoro jako zámek. Ta rodina tedy podniká v něčem jiném, než v zemědělství. Ale potomci tam stejně bydlet nechtějí, chtějí mít své soukromí někde jinde.