Zažila jste některá fyzický odpor k mužům po rozvodu? Jsem již tři roky po rozvodu manželství, které trvalo 17 let. Rok, kdy jsem se rozváděla byl příšerný a mám ho v mlze, neboť se doslova pokazilo co šlo a naprosto ve všech oblastech mého života. Dokonce jsem dva měsíce musela jíst antidepresiva, protože jsem nebyla schopna jíst kvůli úzkosti. Nicméně jsem to zvládla, a řekla jsem si, že začnu znovu. Snažila jsem se navázat nějaký ten vztah, ale ukázalo se vždy, že od toho čekám trochu více než pár zážitků v posteli. Nejsem prostě typ na vztahy založené na sexu. Nic z toho nemám..bohužel...a pro spoustu lidí jsem cvok... nemyslím tím ale, že bych hned potřebovala s někým žít a stěhovat si ho k sobě, ale prostě si někam sem tam zajít, kino, atd. Zkoušela jsem i seznamku ale nic. Dokonce jsem to přímo psala do inzerátů, co očekávám, přesto nakonec jakákoliv diskuze skončila u posílání intimních fotek, což nepodporuju..naopak tohle vše způsobilo to, že je mi jakákoliv konverzace na toto téma vysloveně nepříjemná a i jen náznak, že by po mě začal někdo sex chtít ve mě budí skoro nevolnost a mít nějakého muže doma již u mě hranicí se scifi. Navštěvuju kvůli tomu i psychologa, ale nevím, čím déle jsem sama, tím větší odpor k mužům citím. Už si ani neumím představit, jaké by to bylo se k někomu jen tak přitulit. Psycholožka tvrdí, že to chce prostě čas...že toho na mě prostě bylo moc a trochu mě to všechno semlelo. Je fakt, že te´d momentálně mám ještě doma dvě pubertální dcery, takže mě samota až tak netíží, dovedu se i docela dobře zabavit a udělat si tu a tam radost... ale trápí mě to.. nedovedu si představit, co bude až se holky osamostatní a zůstanu sama. Připadám si jako cvok, protože bych vztah chtěla, ale na druhou stranu ho asi už nejsem schopná...a už mám 4 křížky na krku takže to není jako, když mi bylo 20 let.