Já taky zohledňuju poměrně dost zájmy skupiny, ale neunavuje mě to. Je to pro mě přirozené a jsem spokojená, když "kolektiv funguje". Myslím, že je to vliv kolektivního sportu provozovaného (postupně ve větším množství týmu, navíc proměnlivého složení) přes 30 let. Předtím jsem byla dost individualista a trvalo několik let, než se mi podařilo pořádně se "zařadit". A i u dětí to vidím - děti hráčů kolektivních sportů mají obvykle menší problém se zařadit do skupiny, vzájemně se zorganizovat atd. Je to určitě i výchovou - když je dítě ve větší skupině než rodina od dětství, prostě se to naučí, resp. naučí se to lépe, než při věčném pobytu jen s mámou a tátou (kteří obvykle berou na dítě velké ohledy a přizpůsobí se mu) ... Na druhou strany, individualisté (mají-li i jiné schopnosti) se často v životě víc prosadí, protože právě "kašlou na ohledy a jedou si svoje" ...