Přidat odpověď
Děkuji všem.
Takové pochopení jsem nečekala.
Já si ho až tak moc neidealizovala, ale problémy jsem čekala třeba až synovi bude 5 let, bude funkční ve školce a já v práci.
Realita byla, že jsem měla v náručí roční dítě, s imunitou takovou, že nesměl ani do obchoďáku, a jestli někdy bude schopen chodit do školky, nikdo netušil. Po tom roce už ho nikdy neviděl, ale za půl roku u soudu si nadiktoval styk velmi rozsáhlý s pohrůžkou, že pokud nekývnu na nízké alimenty, budu na něj čekat podle rozsudku (mínil tím, že většinou nepřijede). Právníka si vzal z Václaváku.
Výživné na manželku oddaloval tak dlouho, až ztratilo smysl, to už jsem byla v práci.
Na syna si nikdy nevzpomněl, což mě nepřekvapilo, ale tu absenci mužského vzoru si v pubertě pěkně vyžírám a dost se bojím, jak to nakonec dopadne.
ani jeho rodina se nikdy neozvala, zvlášť jeho maminku jsem měla dost ráda.
Předchozí