Tizi, svého času měla moje teta (bydleli jsme u nich po smrti rodičů, já 9 let, brácha míň, neb se v průběhu studia VŠ oženil a odstěhoval) dojem, že bych se o ni měla starat a případně bych mohla zůstat doma, jako to ona udělala pro babičku, svou matku. Akorát zapomněla na to, že ona sice babičku do domova důchodců nedala a rodina se uskromnila, ale babička s nimi žila celý život a pomáhala jí s dětmi i v domácnosti. Pak, když už tolik nemohla, sice teta zůstala doma (taky pak m.j. i kvůli tomu měla malý důchod, měla odpracovaných jen povinných 25 let, což bylo dobré jen na základní důchod. Dneska se berou celoživotní výdělky, tehdy se pracovalo 25 let na základní důchod a poté tzv. na procenta, důchod se za každý rok, odpracovaný na 25+, zvyšoval o procenta, čím víc, tím líp), ale do práce chodil aspoň strejda. Doma byla v té době zadarmo, podpora pro pečující osoby neexistovala. když jsme tam jako děcka přišli, jela domácnost na tak úsporný režim, že jsme nestačili zírat. Já byla mezi 4 dětmi jediná holka, takže se na mě snažili přehodit veškeré práce v domácnosti, což m.j. přispělo i k tomu, že jsem radši zvolila intr, než být doma a dojíždět do školy. Ale v době, kdy už teta tolik nemohla, jsem jí byla samoživitelka bez alimentů, kdybych přišla o práci, tak jsme se chodili pást a bydleli bychom pod mostem, kdo by asi za nás tak platil složenky, že? Takže jsem musela odmítnout, nehledě na to, že jsem zastávala názor, že první, kdo se musí postarat, jsou vlastní děti, nikoli já jen proto, že jsem holka. Nakonec se teda postaral bratránek a zůstal doma z práce. Ono to jinak ani nešlo, bydlí na vesnici a tam jsou veškeré služby drahé, protože třeba na dovoz obědů si firma v té době naúčtovala takové náklady na dovoz, že se to skutečně nevyplatilo. On byl v té době rozvedený a platil alimenty, ex ho docela dusila, protože v době, kdy zůstal doma s matkou, požádala o zvýšení alimentů, aby se mu pomstila, a soud to odklepnul. Nakonec to bylo tak, že kompletní příspěvek na péči šel na alimenty a oni žili jen z babiččina důchodu (a mimochodem, když jsem si na to postěžovala tady, tak jste mě vyprali, že měl maminku šoupnout do domova důchodců a jít pracovat, protože děti mají přednost. Děti, které xx let neviděl, protože ex řádila jak černá ruka, jen když se doslechla, že se třeba čirou náhodou potkali na ulici. Když pak přišly babičce na pohřeb, tak by je byl ani nepoznal, protože dítě se docela rychle změní, natož pak za nějakých 5-10 let, že). Bylo to sado maso a nikdo mu pomoci nemohl, všichni jsme bydleli daleko a navíc jsme obraceli každou korunu. Jen dcera tam jezdila často, protože v té době studovala a bylo jí jedno, jestli jede na víkend domů nebo ke strejdovi. Jak můžete jezdit pomoci, když obracíte každou korunu a náklady na cestu třeba 1x14 dnů jsou pro vás docela zásekem do rozpočtu, to mi ještě nikdo nevysvětlil. Asi bychom se měli naučit levitovat .