No, nemyslím si, že je "po pandemii", spíš bych řekla, že jsme v příjemném letním mezičase, ale jinak...

abych našla ty pozitivní dopady
- tak jsem si mnohem zřetelněji uvědomila, kteří lidé mi skutečně chybí a které vídám jen z povinnosti či setrvačnosti a vlastně o jejich společnost nestojím či je mi vysloveně nepříjemná. Takže když jsem si musela vybírat, na jaké lidi svou malou bublinu osobních kontaktů rozšířím, tak jsem vybírala velmi pečlivě a jsem strašně ráda. Podařilo se mi přemodelovat své nejbližší okolí k mnohem příjemnějšímu.
Zároveň jsem hodně upevnila řadu vztahů (i těch na dálku, pokud to technicky jinak nešlo), mnohem víc jsem o ně začala pečovat, vytvořila jsem určitou pomáhající síť lidí, propojovala jsem své kamarády podle toho, kdo potřeboval nebo nabízel nějakou pomoc, a zůstalo to a je to fajn.

Zjistila jsem, že dovedu různé věci, které jinak nechávám ležet ladem, a objevila jsem kouzlo daleko většího rozsahu dobrovolnické činnosti i v jiných oblastech, než jsem provozovala předtím, a těšilo a těší (protože jsme s tím samozřejmě nesekla:) ) mě dělat i dost vzdálené druhy činností.

Prospělo to sourozeneckému vztahu mých dětí a také jejich samostatnosti, mnohem víc se naučily pečovat o domácnost, brát za samozřejmé různé činnosti, které jinak vlastně neviděly, a tak nějak víc zapadly do chodu doma a víc se spolupodílejí.

ty negativní nechám být, tohle je takové optimisticky začaté téma :)