"drcení se obrovských kvant" je na všech VŠ. Někde více, někde méně, ale dá se na to zvyknout a vytrénovaná paměť je docela výhodná věc."

Kdyby to tak bylo, nemohu mít VŠ vzdělání. Moje VŠ byla časově náročná, ale šlo většinou o počítání a projektování, na paměť bylo náročných jen minimum předmětů (dva už jsem zmiňovala, i to, že jsem s nimi měla největší problém), ale vzhledem k celkovému objemu a šíři oboru to nehrálo moc velkou roli.
Pokud člověk vypracoval projekt, aby dostal zápočet, většinou se měl čeho chytit i u zkoušky. No a státnice byla souborka těchto předmětů, takže šlo spíš o propojení toho všeho do větších celků, než o nějaké drcení se zpaměti nějakých kvant dat.

"nastal zlom, to jsem dodělávala doktorát. Najednou jsem už nechtěla se nic učit, už mě to nezajímalo. Ponižovalo mě, že mě má někdo zkoušet."

U mě bohužel tento zlom nastal těsně před státnicemi, takže jsem odmítla pokračovat v doktorském programu, který mi byl na základě diplomky nabídnut, a to lehce mimo původně studovaný obor, protože ta diplomka byla i od opononenta hodnocena hodně dobře. No nešla jsem. A hned po škole jsem začala učit, ke svému původnímu oboru už jsem se nevrátila.