Já si při podobných diskusích vždycky vzpomenu na jednu spolužačku, která "vždycky věděla že bude studovat jazyky" a "přírodní vědy mě nebaví, nejsou mi a nezajímají mě". Jazyky vystudovala a stala se překladatelkou a tlumočnicí. V 90. letech přeložila jakousi dětskou přírodovědnou encyklopedii z AJ a když vyšla, tak její pubertální synovec v ní našel cca 10 faktických chyb. Spolužačka se stydí ještě i dnes (říkala). Není chybou něco nevědět, ale neumět si to zjistit, najít, vědět, že to není dobře.