"trajektorie geny/výchova/život"
já bych do té trajektorie ještě přidala zdraví - s celiakií a boreliózou se žije móc těžce, právě to může být spouštěč, proč se snažíš, ale geny/výchova tě stejně doženou, to pak tuplem nedokážeš tomu uniknout.
Třikrát za 5 let jsem byla u praktika, naposledy už i brečela, že tohle už nejsem já, je mi fakt zle, něco se děje, fakt nemám sílu, spoustu stresorů jsem si dostala dál od těla, ale ještě něco dalšího je blbě...udělal mi akorát krevní obraz a byla jsem mu protivná.
Tak jsem na to o další rok déle šla jinak: "Dr.psychiatrie a psycholožka mi řekly, že mě nemohou vzít do péče, dokud nebudu kompletně vyšetřena u praktika (byla to lež)." Najednou všechno šlo.
A borelka byla na světě, v chronickém stádiu tedy. Měla jsem za celý život jedno jediné klíště, nikdy na mě nešla, nechutnala jsem jim. Navíc nejsme v naší lokalitě riziková oblast. Pak si jedno nedej.
Ale ta celiakie mě mohla napadnout i samotnou - v širší rodině ji máme.